Kolem Munického rybníka

Munický rybník – „Muňák“ - se svými břehy mazlí s okrajem Hluboké nad Vltavou i loveckým zámečkem Ohrada, je domovem všeliké vodní havěti a ptactva svobodného i toho v zoologické zahradě a vůbec: Navzdory svému lidovému označení, implikujícímu sklad trhavin a munice, se chová prakticky zcela vzorně, a kam jeho vlny dosáhnou, tam zdobí. Tvarem od svého rozšíření léta Páně 1514 z nebe připomíná trojúhelník. Anebo Afriku. Anebo srdce. Každému dle jeho představ… Už půl tisíciletí dává obživu rybářům stejně jako koloniím vodních ptáků. Ale hlavně: Jen málokterá pěší či cyklistická trasa Vám nabídne osvěžující putování kulturní, lidskou rukou utvářenou krajinou, ale tak citlivě, že to na ní na první pohled ani nepoznáte, navíc s „ďábelským“ převýšením „0“ - slovy nula - metrů! Mezi námi: Která z tras tohle má? Ani tílko nezpotíte… 

Je v podstatě jedno, kde do svého zhruba sedmikilometrového putování kolem „Muňáku“, které vede především po cyklotrase 1051, nastoupíte. Jestli třeba z parkoviště u hlubockého Kauflandu nebo u loveckého zámečku Ohrada nebo z hráze od židovského hřbitova. Držíme se, pěšáci hlavně žluté a pěšinek, cyklisté trasy 1051. Když není úplně po dešti, projde a projede kolem Munického rybníka téměř každý středně zdatný pěšec i cyklista včetně kočárku pro malé pěšáčky ve výcviku. Jen u vtokové partie bývá s podzimem blátivěji. Ale zrovinka na podzim doporučujeme trasu po okraji rybníka především Rumcajsům. Půjdou totiž pod tolika duby, že nasbírají tolik žaludů do bambitky, až bude knížepánovi z té přehršle střeliva do ouvej! A na západním břehu proti nim bude vzlétat tolik bažantů, až se jeden nestačí lekat… Půjdeme totiž kolem bažantnic, kde je třeba být ohleduplný a stovky krasavců za plotem obdivovat potichu. Pernatce ale záhy vystřídá ržání koní, protože se na naší pouti prosmýkneme kolem dvora Vondrov, který je domovem desítek ušlechtilých šemíků: Vraníků, ryzáčků a hnědek, běloušů a dalších úplně nejkrásnějších zvířat na celičkém světě, kterými kůň odjakživa je.     

Jediný kontakt s hustší automobilovou dopravou budeme mít na našem putování pouze u pár stovek metrů kolem loveckého zámečku Ohrada a zoologické zahrady. Tady pozor, ale je to opravdu jenom několik minutek chůze po okraji vozovky a pak šup zpátky na pěšinku ke břehu. Ta nás dovede ke krásně oblé barokní kapli svatého Rocha, která tu hlídá cestu k Ohradě a na Vondrov od roku 1700 a jsme na hrázi. Ta je dlouhá 1 300 metrů, zpevněná kořeny desítek stromů, a kdysi měla svou důležitou roli i v obranném systému Hluboké. V její patě u odbočky do města k Podhradskému rybníku nepřehlédněte jedno tajemné místo s prazvláštní atmosférou. Přímo v hrázi tu leží pod stromy ukrytý židovský hřbitov z poloviny osmnáctého století. Co vím a znám, tak asi jediný hřbitov, který byl založen přímo v tělese mohutné rybniční hráze. Byl místem posledního odpočinku pro židovskou komunitu ze širokého okolí. Ze zbytku zachovalých náhrobků se dá vyčíst, že posledním, kdo tu byl pochován, byl roku 1941 Rudolf Ziegler, obchodník z Nových Hradů...

Hráz Munického rybníka je součástí Přírodní památky Hlubocké hráze a celý rybník a okolí Evropsky významnou lokalitou. Když budete mít štěstí, tak někdy na konci října můžete zastihnout Munický rybník, který je součástí důmyslné rybniční soustavy, kterak se strojí k výlovu. To pak odhalí v plné kráse i pozvolné dno a vidíte, kudy se ubírá Munický potok, který rybník napájí, a jak spěchá svými rameny dál do sousedního Podhradského a Dlouhého a dalších rybníků hlubocké rybniční soustavy. Se svými 118 hektary a 843 000 kubíky vody patří Munický do dvacítky největších rybníků u nás, ale dá se obejít za hodinku a půl maximálně i se zastávkami na počítání bažantů v bažantnici a sbírání žaludů. Byla by ale velká škoda spěchat a nezajít i do zoologické zahrady a Muzea myslivosti, lesnictví a rybářství v zámečku Ohrada. Od června se přes léto můžete po hladině projet i lodičkou, přístavní molo je hned u vstupu do zoologické či na protějším břehu u kruhového objezdu a parkoviště u Penny.