Na vrcholku blaha na vyhlídce Baba
Čím je starší, tím atraktivnější tahle Baba je. Úplně nejvíc nejvytíženější byla ve své historii ve starší době bronzové. Tvořila opěrný bod, takovou rozhlednu a poslední útočiště, pravěkým sídlištím ve starší době bronzové, v nichž pulsoval život někdy kolem let 2000 – 1600 před Kristem. A pak v pozdní době bronzové kolem let 1000 – 800 před Kristem, tedy historicky vlastně jen chvilku před příchodem Slovanů do české kotliny a hlubocké pánve.
Vltava před čtyřmi tisíci lety představovala rušnou a vlastně jedinou dopravní tepnu v tomhle kraji dodnes hlubokých lesů, a pán Baby byl i pánem nad částí životadárné stezky.
Dnes patří Baba ke zcela mimořádným a stále vyhledávanějším „instaplaces“ – místům, kde pořídíte výjimečné „pictures“ na „instáč“ a další sociální sítě. Pro nás z minulého století česky: Dobře se tu fotí! Ale dejte si opravdu velký pozor na nekontrolovaný krok stranou či dozadu! Jste na skalní plošince o pár metrech čtverečních a pod Vámi už pak chvilku není nic než cyklostezka a řeka…
Ale pěkně popořádku. K Babě se dá dojít pěšky, dojet na kole či koloběžce nebo po vodě na lodi či paddleboardu. Vyrazit můžete třeba z Purkarce proti proudu Hněvkovickou přehradou vzduté Vltavy, to je nějakých sedm kilometrů, nebo z Hluboké nad Vltavou po levém břehu. Je to blíž, ale zato lehčí trasa, vhodná i pro aktivní seniory, rodiny s dětmi i pejsky s krátkýma nožičkama. Pro všechny tři typy cestovatelů: Vodních, pěších i „okolených“ doporučuji jako výchozí bod parkoviště Hamry, které leží pár desítek metrů pod přístavištěm Hamry a stánkem se skvělou zmzkou, přímo u cyklostezky číslo 7, a pár metrů od zelené turistické značky. Po vodě je to z hlubockého přístavu k Babě necelých pět kilometrů, zabloudíte těžko, podobně i na kole. Pěší ujdou z parkoviště Hamry něco přes tři kilometry a čeká je jenom drobná terénní vlnka.
Vltavskou pěší naučnou stezkou se tedy vydejme celkem neomylně po proudu kolem krásně opravné bělounké výklenkové kaple svatého Jana Nepomuckého s citátem o vodě z Janova evangelia. Cyklostezka i pěší trasa míří ulicí Hamry, kde se k nám u křížku přidá červená, vedoucí ze shora ze zámeckého parku. Po Svatojakubské cestě projdeme kolem chovných rybníčků. Několik málo aut se ještě vejde na parkoviště pod stromy vpravo u informační tabule Kampanovka, kde ještě souběžně vede více značených tras, ale příliš bych na místo k zaparkování nespoléhal. Dál už možnost nebude, protože opouštíme motorizovanou civilizaci, ale ne asfalt cyklostezky. V místě zvaném Pod Janečkem přijde křižovatka - vlevo odbočuje lesní asfaltka k samotě U Janečků a dál ke kempu Křivonoska. My pokračujeme po červené podél Vltavy. Postupně se louky na březích začnou zužovat a zavírat do překrásného údolí plného skal a borovic. Když tudy půjdete na podzim nebo v zimě, kdy jsou listy dole, naskýtá se tu neobvyklý pohled na zámek a hlubockou čtvrť Zámostí. Máte-li slušnou optiku, fotku zámku z tohoto úhlu má málokdo… Putujeme Naučnou stezkou Hluboká – Poněšice kolem vrcholku Na Kopaninách a plotu Staré obory. Po prudké zátočce Vltavy vlevo u Černé louky se konečně v dálce objeví ONA, jakoby vystupovala přímo z hladiny Vltavy – BABA.
Po červené doputujeme k molu na levém břehu, kde vodáci odkládají kajak či paddleboard, protože kajak to do kopce moc neumí. Nemáte-li loď či kolo, hezky se tu jen tak sedí a kouká na skály a řeku a přemítá. Toto je ale první orientačně důležité místo: Nesmíte tu minout prudkou odbočku červené vlevo. Při jarní roztěkanosti lze přehlédnout, ale teď už víte, že pár metrů za molem u informační tabule č. 4 opustíme komfort cyklostezky a blízkost Vltavy a vyšlápneme prudce vlevo do kopečku mezi stromy. Najednou jsme v echt přírodě, kolem pěšinky vysoká tráva a ve stopě bláto, když je mokro. Vede nás ale neomylně plot Staré obory po levé ruce. Za něj nechodit, jelen Standa to nemá rád…
Po pár stovkách metrů nenáročného stoupání začnete vnímat terénní vlny opevnění pravěkého hradiště. Jsou dobře viditelné tři oblé vrcholky valů a mezi nimi plytké příkopy. A v tomto místě na vrcholku stoupání zpozorníme, protože přímo ke skalní vyhlídce nevede žádná značka či ukazatel, ale pouze pěšinka mezi stromy. U výrazného stromu na kraji několikametrového terénního zlomu se zbytkem starého ohniště pod ním, asi tak po 750 metrech stoupání, opustíme červenou, která pokračuje rovně dál ke Karlově Hrádku a Purkarci, a pěšinkou mezi stromy vpravo od červené klesáme směrem k řece. Schválně jsem Vám to došel odkrokovat – vyšlo mi 75 kroků prudce dolů do mírného sedla, kde se před Vámi v plné kráse ukáže první skála, a Vy můžete zahájit výstup na Babu.
Pozor, když je počasí pod psa, tak to klouže. A pozor na děti, je to přeci jen pár metrů skalního výstupu. Ale výhled z kamenné plošinky na zákruty životadárné Vltavy stojí fakt za to. Třeba za letního svítání, ale i před soumrakem, nebo když je nad řekou mlha, budete na vrcholku selfíčkového blaha. Oni ti lidé bronzoví dobře věděli, kde si hradiště postavit, esteticky se vyžít a ještě kupce zkasírovat…
Proti Vám se na pravém břehu rozkládá rozlehlá Poněšická obora s romantickými skalami, padajícími kolmo k hladině řeky, a nedoléhá sem ani hluk ze silnice vedoucí do Poněšic, proslavených vyhlášenou palírnou ovocných destilátů.
Baba je od pravěku mystická a posezení na jejím vrcholku očistné. Cestu zpátky do Hluboké znáte, je to vycházka akorát tak na nedělní odpoledne. Jste-li sportovník či cyklista, můžete po červené pokračovat podél proudu Vltavy dál směrem k hlubockým ferratám A a B na levém břehu, k perfektně probádané a revitalizované zřícenině Karlova hrádku, s nímž měl císař Karel IV. velké plány, a pak už je jen skok či pár záběrů po vodě do Purkarce s restaurací, muzejíčkem voroplavby, přístavem a tajuplným kostelem svatého Jiří. Svatý Kryštof s Vámi, poutníci…